Petr Stiborek pochází z Frenštátu. Díky své práci s lidmi vnímá život ve Frenštátě i starosti místních obyvatel každým dnem. Jeho zdravotní handicap mu umožňuje vnímat město a život v něm trochu jinak. Jak sám říká, potíže se zrakem jej naučily lidem více naslouchat. Přečtěte si rozhovor s 6. kandidátem FREN – Sdružení nezávislých kandidátů.
Vím, že jste rodilý Frenštátčan, se kterou jeho částí je Váš život spjat?
Od narození žiju ve Frenštátě. Vyrůstal jsem a dvacet let jsem bydlel pod Horečkama, na Šibenkách. Pak jsem 21 let žil v centru města, na Horní ulici. Teď nabírám zkušenosti s okrajovou částí města, nedávno jsem se totiž přestěhoval na Kopanou. Zároveň trávím hodně času v Martinské čtvrti, kvůli práci. Dá se tedy říct, že znám výhody i nevýhody života v různých částech Frenštátu.
Co podle Vás patří k oblastem, které Frenštát trápí?
Každý den potkám díky své práci mnoho místních lidí různých věkových kategorií a s rozličným zázemím. Mluvím s nimi a vnímám, jaké problémy je ve Frenštátě trápí, mám přímý kontakt s děním ve městě z pohledu jeho občanů.
Sleduji, že zde není dořešená podpora malých podnikatelů a živnostníků. A to ne kvůli podnikatelům samotným, ale kvůli tomu, že oni svou pracovní aktivitou vytváří podmínky k aktivnímu životu tady ve městě. Přitahují lidi, naplňují jejich reálné každodenní potřeby, nabízí například i zábavu nebo prostor pro ni.
Vnímám, že ve Frenštátě chybí například možnosti pro běžnou zábavu. Nějaké sportovní vyžití nebo kroužky pro děti zde jsou. Ale mladí, a to nejen přímo omladina, ale také pracující lidé ve věku kolem třiceti let, se tady nemají kde jít pobavit. Nemají se kde scházet. Chybí zde prostor, nějaký klub, nebo diskotéka na slušné úrovni, který by splňoval jejich nároky. Proto odjíždí za zábavou jinde, jezdí se bavit do jiných měst, a to je škoda, i městu tím utíkají peníze.
Vemte si i jen otázku toho, kam v okolí můžete vzít návštěvu, která za vámi přijede do Frenštátu. Co jí ukážete?
Jaká je Vaše vize?
Určitě jsem pro, abychom se zaměřili na řešení dlouhodobé koncepce a poté na řešení konkrétního projektu, který nezůstane v rozpracované fázi, ale co nejdříve se dotáhne až do konce. Nemůžeme si dovolit roztříštit svou pozornost do velkého množství akcí. Z Frenštátu také nemůžeme dělat nějaké lázeňské město. Musíme vyjít z místních podmínek, z tradice, z toho, co zde je. A co bylo, nebo stále je předností Frenštátu. Vždyť je Frenštát pomyslnou bránou do Beskyd. Nenechme tudy turisty jen projíždět.
A k tomu patří i zmíněný rozvoj frenštátských živnostníků. Pokud zde bude zdravé podnikatelské prostředí, lidé budou mít o služby malých živnostníků zájem, pak bude město růst. Pokud ne, bude těžké jej dále rozvíjet. K podpoře živnostníků patří například vycházení vstříc v oblasti jejich propagace. Turisté, kteří sem přijedou, se musí nějak dozvědět o tom, jaké služby zde mohou využít. Jsem také pro větší komunikaci a spolupráci mezi místními podnikatelskými subjekty navzájem. Řada služeb, kterou poskytují jednotlivci, má na sebe návaznost. Určitě existují způsoby, a osvědčily se i v zahraničí, jak díky lepší komunikaci města a drobných živnostníků, je možné přitáhnout více turistů a tím pádem i peněz do mikroregionu.
Už jste zmínil, že se při své práci dostáváte do kontaktu s místními lidmi. Jaký je váš obor, čemu se věnujete?
Kvůli zdravotním potížím se zrakem, které se u mě začaly projevovat v mládí, jsem vystudoval Zdravotnickou školu rehabilitační pro zrakově postižené v Levoči na Slovensku. Tak jsem se vlastně dostal k oboru rehabilitace. Založil jsem nestátní zdravotnické zařízení se zaměřením na rehabilitace a masáže a své služby jsem později rozšířil o sportovní zařízení a fitness, což souvisí i s mou původní profesí – fitko vnímám jako prostor, kde se lidé mohou aktivně věnovat svému tělu a je to pro ně prevence budoucích zdravotních potíží. Ve volném čase se rád věnuji turistice.