Ing. Rostislav Teršl vnímá potřebu rozvíjet pracovní příležitosti občanů, strukturovat je a přemýšlet o budoucnosti Frenštátu i pro případ, kdy by některý ze dvou největších zaměstnavatelů svou činnost ve Frenštátě ukončil. Je také pro podporu dlouhodobých projektů pro nárůst cestovního ruchu. Kandiduje pod číslem 18. za FREN – Sdružení nezávislých kandidátů.
Řekněte nám něco o sobě, své rodině a svém vztahu k Frenštátu
Do Frenštátu jsem se přistěhoval před téměř 25 lety, v očekávání krásné přírody, čistého vzduchu a spolužití s bodrými a dobrosrdečnými lidmi, jak se o nich vyprávělo u nás v Čechách. Je pravdou, že ne všechny mé sny se splnily, ale to nic nemění na tom, že mám Frenštát velice rád. Dal nám domov. Zde jsou nyní naše kořeny srostlé s bydlením, domovem mých dvou synů, i pevně svázané s mou prací.
Je to už více než 10 let, kdy jsem se po těžké nemoci manželky stal táto-mámou na plný úvazek. Po určitý čas jsem celou svou energii dělil mezi pracovní činnosti a své syny. Nyní už je naše domácnost zase početnější, rozrostla se o mou přítelkyni a její dceru, které se za námi přistěhovaly z Třince.
Jaké vzdělání jste absolvoval a jaká byla vaše dosavadní pracovní dráha?
Absolvoval jsem Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině a v roce 1987 jsem se stal inženýrem ekonomie a dopravy. Můj osobní názor ale je, že samo vzdělání nedělá lidi moudřejšími a inteligentnějšími. Preferuji selský rozum, obecný nadhled a poctivost úmyslu v podání ruky.
Po ukončení vysoké školy a vojenské služby jsem nastoupil do ČSAD Nový Jičín na praxi, kde jsem postupně absolvoval všechna pracovní zařazení, která v podniku byla. Byla to neskutečná cesta za poznáním a rozlišením teorie a praxe. Rok 1989 mne zastihl při zařazení v administrativě a v té době jsem dostal nabídku nastoupit na pozici zástupce ředitele nově vzniklého závodu ČSAD v Kopřivnici. Následovala krátkodobá akvizice pro zavedení mezinárodní kamionové dopravy u jedné soukromé firmy a plynulý přechod do soukromého podnikání v oblasti dopravy, respektive zasílatelství, u kterého jsem zůstal dodnes. Své aktivity jsem rozšířil o oblast velkoobchodu, ve které se aktivně angažuji doposud, a to jak v rovině administrativní, tak dělnické. Ve Frenštátě nyní stavíme nové sídlo firmy.
Jaké jsou Vaše koníčky?
Celý svůj život se aktivně věnuji sportu, především pak basketbalu. Aktivně jsem hrál za frenštátský klub. V oddíle basketbalu jsem po pár letech převzal veškerou administraci a provozní práce. K tomu jsem před 11 lety založil chlapecký oddíl, kdy se nám povedlo ve skromných podmínkách získat mnoho výborných výsledků jako družstvo, i vychovat několik nadějných jednotlivců. Tento „koníček“ je ve skutečnosti neuvěřitelně náročný nejen na čas a peníze, ale i na nervy a trpělivost. Díky těmto aktivitám jsem ale poznal mnoho místních rodičů a nadšenců, za což jsem vděčný.
Které věci byste ve Frenštátě změnil k lepšímu?
Obávám se toho, že je ve Frenštátě vše příliš závislé na dvou velkých firmách a samo město neřeší vlastní a silnou strukturu práce a pracovního zázemí pro případ jejich kolapsu či přemístění. Možnosti příjmů obyvatelstva nepřímo či přímo vytváří bohatství města a okolí a já mám úplně jinou představu o přístup města v této oblasti.
Mám na mysli ne politické a amatérské řízení, ale profesionální a cílené řízení projektu obchodního a výrobního rozvoje města. To by mělo začít extrémní snahou o dořešení rozumné silniční infrastruktury a napojení na kopřivnický přivaděč, věnovat se umístění nových firem v Martinské čtvrti, podporovat vlastní malé prodejny, nebo řemeslné dílny, podporovat nové zajímavé dlouhodobé projekty pro nárůst turistiky. To mi ve Frenštátě moc chybí.
Z provozních věcí by měly stát v popředí zájmu města určitě parkování, obchody, podmínky pro podnikání, sport a volnočasové aktivity pro mladé, kriminalita, podpora a uznání dobrovolnosti.
Nemám rád hlasité nadávání a tiché nicnedělání, proto jsem se rozhodl nabídnout své síly a opravdovou chuť pomáhat, spravovat a tvořit. Město se musí chovat více jako ten, kterému na občanech záleží – a to každý den, nejen v dobách voleb, nebo když někdo zapomene zaplatit za popelnici.
Věřím, že město je jako firma s nutností velkého sociálního cítění. Každý má právo najít ve svém městě své místo a něco od něj dostat odměnou za to, že zrovna tady žije. Rád svou vůli a schopnosti nabídnu k tomu, aby i Frenštát našel cestu, jak tyto věci zlepšovat. Frenštát potřebuje ve vedení realisty a schopné manažery pro dlouhodobý rozvoj.