Šárka Hojdyszová se do Frenštátu přistěhovala a vidí jej díky tomu trochu jinýma očima, než místní rodáci. Díky své práci je zároveň dennodenně v kontaktu s Frenštátčany a má přehled o tom, co by ve městě bylo možné a potřebné změnit. Přečtěte si rozhovor s kandidátkou FREN – Sdružení nezávislých kandidátů s číslem 16.
Vím o Vás, že nepocházíte přímo z Frenštátu. Představte se nám, prosím, a řekněte, jak vnímá Frenštát někdo, kdo se sem přistěhoval?
Narodila jsem se v ocelovém městě Třinec, kde jsem strávila téměř 40 let. Po tragických rodinných událostech jsem se v roce 2007 přestěhovala s dcerou do Frenštátu pod Radhoštěm, abychom zde nalezly novou chuť do života. Bylo těžké opustit domov, přátele i slibnou pracovní kariéru, ale víra v lepší a šťastnější budoucnost byla větší než strach z neznáma. O Frenštátu jsem vždy slýchávala samá pozitiva, pravidelně jednou v roce jsme navštěvovali Pustevny a kochali se tehdy pro mne malebným městečkem i jeho okolím. Nyní žijeme spolu s přítelem a dětmi, dvěma psy a kočkou v rodinném domě na okraji Frenštátu.
Jelikož nejsem místní rodák, vnímám problémy Frenštátu poněkud jinak. A možná intenzivněji, než většina místních obyvatel. Vadí mi, že za kulturou musím stále dojíždět za hranice Frenu, neuspokojuje mne místní veřejná infrastruktura, je mi líto, že vydělané peníze utrácíme v jiných městech. Vidím ve městě málo estetična, málo volnočasových aktivit a málo bezpečí. Jsou to každodenní starosti nás, obyčejných obyvatel Frenštátu.
S jakými nápady přicházíte? V jakých oblastech a jak se Frenštát a život v něm může zlepšovat?
Ráda bych podporovala dobré a neotřelé nápady, které dle mého mínění obohacují život ve městě. Chybí mi zde příjemná místa k odpočinku a setkávání, jejich vybudování by určitě přispěla ke zlepšení kultury života. Rovněž si dovedu představit malý lesopark, jehož klikaté přírodní cestičky by byly každý den plné běžců a jehož součástí by byla venkovní posilovna, kde by si lidé mohli nenásilnou formou zacvičit. A nějaká malinká ZOO či minifarma domácích zvířat pro naše nejmenší by se mi tady taky líbila. Ono dnes vidět živou slepici či pohladit si králíka je pro naše děti sci-fi. Přitom v této oblasti určitě je v této oblasti tradice, na kterou je možné navázat. Stačí podpořit drobné podnikání a takové nebo obdobné projekty, které by podpořily život ve městě i cestovní ruch, se mohou rozvíjet.
V jakém oboru pracujete, nebo jste dříve pracovala?
Po ukončení gymnázia jsem vystudovala na Vysoké škole zemědělské obor fytotechnika. Těsně po sametové revoluci však pro nás v daném oboru bylo nemožné získat pracovní uplatnění a tak jsem díky státnicím z ekonomiky nastoupila v Třineckých železárnách jako referent kapitálových účastí a ekonomické strategie. Po privatizaci jsem v mateřské společnosti MORAVIA STEEL a.s. vedla oddělení kapitálových účastí. Po mateřské dovolené jsem pracovala jako asistentka finančního ředitele a následně po reorganizaci odboru financování jsem přešla na oddělení správy daní.
Jelikož bylo po mém odchodu z Třince těžké nalézt ve Frenštátě vhodné pracovní uplatnění, rozhodla jsem se poprvé v životě, že vyzkouším radosti a strasti soukromého podnikání. Otázka byla – v čem? Jelikož k mým celoživotním koníčkům patří móda, krása a zdraví, rozhodování bylo jednoduché. Založila jsem ve Frenštátě studio krásy a profesionálně se kosmetice věnuji od roku 2010. Mým cílem je, aby každý z nás našel v sobě svou vlastní osobní krásu, poněvadž tajemstvím naší krásy je sebedůvěra, a ta spočívá v našich schopnostech, víře a uvědomění.
Dá se tedy říct, že Vás ve Frenštátě znají hlavně místní ženy a dívky?
Dá se to tak říct. Kosmetické studio je to pravé místo, kde se každodenně už několik let řeší nejen kosmetické problémy, ale také nespokojenost, obavy a radosti, které běžně v životě prožíváme a zažíváme.
S čím do politiky přicházíte?
Myslím si, že mohu nabídnout své dobré organizační schopnosti, které jsem získala při práci na všech dosud vykonávaných pozicích. V komunální politice jsou dost důležité výborné komunikační schopnosti, které prý taky mám, jakož i schopnost týmové spolupráce. Jsem adaptabilní na zásadní změny v pracovních prostředcích, v pracovních metodách i v interpersonálních přístupech. Akceptuji a poskytuji zpětné vazby v konstruktivním a ohleduplném stylu, a snad přesvědčuji všechny i kultivovaností při vystupování. Myslím si, že by Frenštát, který se mi stal novým domovem, měl být místem, kde se cítíme bezpečně, krásně a šťastně. Není mi lhostejné, jakým směrem se bude Frenštát v dalších letech ubírat. Měl by být místem, kde budu chtít zůstat já, můj přítel, naše děti a jejich děti, protože budeme pyšní na naše malé, ale fajné městečko.